PEA
Revmatoidní artritida,
spondylitida, roztroušená skleróza, urocystitida a některé další choroby jsou
autoimunními onemocněními, které charakterizuje chronický zánět tkání provázeny
bolestí, jež je označována jako neuropatická. Pro tato onemocnění neexistuje
efektivní léčba. Progrese zánětu se mírní různými protizánětlivými léky, které
současně vykazují i analgetický účinek. Jedná se o několik skupin léků různé
chemické povahy, bohužel všechny z nich vykazují určité vedlejší nežádoucí
účinky, jejichž negativní dopad na zdraví se stupňuje s dobou jejich často
mnohaletého užívání. Proto zákonitě vyvolal velký zájem objev italských vědců,
spočívající v objasnění základních mechanismů fungování imunitního systému
a roli palmitoylethanolamidu (PEA), účinné látky Prodrominu, v tomto
systému. Za objev byla vedoucí týmu
prof. Ritě Levi - Montalcini udělena Nobelova cena za fyziologii a lékařství
v roce 1986.
Palmitoylethanolamid, zkráceně
PEA, byl objeven a izolován z vaječného žloutku americkými vědci
v roce 1957. Již tehdy se vědělo, že hraje jistou úlohu ve fungování
imunitního systému, nevědělo se ale jakou. V následujících letech vyšlo
najevo, že je PEA obsažen v organismu všech živých tvorů včetně člověka.
Ke konci 60. let český farmaceutický podnik SPOFA zpracoval PEA do léku
s názvem Impulsin a badatelé z Československé akademie věd jeho
účinnost na posílení imunitního systému testovali u několika tisíc osob. Cílem
těchto studií bylo posouzení, nakolik PEA sníží četnost výskytu chřipky a virových onemocnění horních cest dýchacích v zimních obdobích. Výsledky
studií byly jednoznačně příznivé, nicméně pozdější objevy italských vědců
ukázaly, že užívání PEA v rámci prevence není přesně tím, čemu PEA
v těle slouží.
Zjednodušeně řečeno PEA je
jakýmsi dozorcem nad reakcemi imunitního systému. Dojde-li v těle
k poškození určité tkáně, žírně buňky, které jsou součástí imunitního
systému, vyvolají zánět tak, že do poškozeného místa vyšlou signální
prozánětlivé látky (mediátory), které jsou v těchto buňkách produkovány a skladovány. Současně ale v okolí ohniska zánětu jiné buňky začnou vyrábět
PEA, který uvolňování prozánětlivých látek brzdí. Přejde-li zánět časem do chronického stádia, PEA přestane svou dozorčí roli z různých důvodů plnit. Pak se otevírá prostor pro dodávání PEA z venčí. Záněty v těle vznikají ze
tří různých příčin - v důsledku mechanického opotřebení kloubů a úponů
nebo otravy toxickými látkami, v důsledku bakteriálních a parazitárních
infekcí a jako autoimunní poruchy typu revmatoidní artritidy, roztroušené
sklerózy, atd., kdy imunitní systém napadá sám tkáně, které má chránit. Záněty
vyvolané infekcí nebo otravou jsou v zásadě úspěšně léčitelné a vzácně
mají chronický charakter. Naproti tomu záněty mechanicky poškozených tkání a autoimunní onemocnění úspěšně léčitelná nejsou a navzdory jejich tlumení různými
léky nadále přetrvávají. Zde je užívání PEA adresné a bylo
ověřeno řadou studií. Mechanismus účinku léků tlumících zánět i současně bolest
a PEA je naprosto odlišný. Aktivní látky léků tlumí zánět tak, že omezují
tvorbu prozánětlivých mediátorů (leukotrienů, interleukinů, prostaglandinů). PEA naopak blokuje nekontrolovatelný transport těchto látek do místa zánětu a činí tak způsobem, který je přirozený a tělu vlastní. Obvykle trvá 14 dní i déle, než se suplementární PEA dostane do tkáně, kde má působit. Jelikož účinek nekoliduje s účinky protizánětlivých léčiv a analgetik, mohou se užívat ke zmírnění projevů onemocnění a bolesti, po dobu, než začne PEA plně působit. Účinná látka PEA je vhodná k mírnění zánětu a jím způsobované bolesti u revmatoidních onemocnění, protože byla u osob s těmito onemocněními klinicky testována. Z podstaty věci však může přinést prospěch a úlevu od
řady dalších onemocnění, což dokazují osobní zkušenosti rostoucího počtu
uživatelů. Jedná se jmenovitě o široký
okruh alergií. Alergickou reakci spouštějí rovněž signální látky uvolňované ze žírných
buněk (histamin, leukotrieny, atd.), proto může PEA poskytnout dobrou službu i alergikům. Tělo si PEA vyrábí z kyseliny palmitové, nejhojnější formy tuku
jak v přírodě, tak i v tukových buňkách člověka. Pro komerční užití
se kyselina palmitová získává z palmového oleje.