Skvalen pro dobré zdraví

Skvalen poprvé objevili a popsali japonští vědci v roce 1905 jako složku jaterního tuku hlubinného žraloka druhu squalus aizame. V domnění, že se jedná o látku vlastní pouze metabolismu žraloka, ji pojmenovali squalene, odvozeně od latinského squalus (žralok).

Podnětem, který předcházel objevení skvalenu byl fakt, že obyvatelé rybářských osad na tichomořském pobřeží severních japonských ostrovů tradičně konzumovali žraločí jaterní tuk a dožívali se v dobrém zdravotním stavu daleko vyššího věku než jiné vrstvy populace.

Na druhém konci světa, v Grónsku, užívali po staletí eskymáci žraločí jaterní tuk s vysokým obsahem skvalenu jako primární léčebný prostředek při všech onemocněních, poraněních a omrzlinách kůže.

V letech 1928-29 zjistili američtí vědci, že je skvalen obsažen v organismu rostlin, hmyzu a všech živočichů včetně člověka.
V pozdějších laboratorních testech byly stanoveny procentuální objemy skvalenu v tukových složkách plodů různých rostlin, např. v olivovém oleji, oleji z rýžových otrub, pšeničných klíčků a lněných semínek.

Z biologicky účinných látek obsažených v olivovém oleji je skvalen obecně považován za nejvýznamnější. Prokazatelně nízký výskyt srdečně cévních a zhoubně nádorových onemocnění v populacích středomořské oblasti, kde je olivový olej složkou každodenní stravy, je přičítán právě skvalenu. Denní příjem skvalenu 300 – 420 mg je zde dlouhodobě doložen.

Nositel Nobelovy ceny za objevy vitamínů A, D, E a triglyceridů, švýcarský vědec Ernst Karrer, se spolu se svým bratrem Walterem v letech 1932 – 35 rovněž podílel na objasnění úlohy skvalenu v lidském organismu.

Zjistili, že skvalen v lidském těle plní řadu důležitých úkolů. Slouží jako významný druhotný zdroj buněčného kyslíku, je surovinou, z níž si tělo vytváří „dobrý“ cholesterol a působí jako regulátor metabolismu steroidních (pohlavních) hormonů.
Komerčním produktem (lékem či doplňkem stravy a aktivní látkou kosmetických přípravků) se stal skvalen po roce 1995. V letech 1988 – 2000 byly léčebné účinky doplňkového skvalenu hodnoceny v řadě různých studií, převážně u laboratorních zvířat.
Byl jednoznačně potvrzen jeho příznivý vliv na fungování hormonální soustavy, na hojení nejrůznějších poškození kůže, na tvorbu krvinek a regeneraci jater a ledvin. Rovněž se osvědčil jako antioxidant s jistým protinádorovým účinkem a zejména schopností napravovat poškození tkání vzniklé protinádorovou léčbou (radioterapií, chemoterapií).

Působením doplňkového skvalenu na hormonální soustavu se vysvětluje jeho vliv na celkovou vitalitu, na zmírnění příznaků menopauzy a andropauzy i na zdárný vývoj dětského organismu, zejména v předpubertálním a pubertálním věku.

Skrze optimalizaci hormonálních procesů lze u skvalenu doložit i významné protistresové účinky. Je známo, že organismus živočichů vystavených trvale extrémnímu fyziologickému stresu produkuje také extrémní množství skvalenu. Tělo mladého zdravého člověka vyrobí za den nejvýše 100 mg skvalenu, s věkem však produkce skvalenu klesá.

Hlubinní žraloci, vystavení prudkým změnám tlaku vodního sloupce i mnoha dalším extrémnostem prostředí, za den vyprodukují při hmotnosti okolo 350 kg i více než 10 kg skvalenu. Naproti tomu žraloci mělkých pobřežních vod při hmotnosti zhruba 150 kg produkují za den nejvýše 200 g.

Léčebný potenciál skvalenu je hojně využíván i v kosmetice. Samotný skvalen aplikovaný přímo na pokožku podstatně urychlí hojení oděrek, drobných ran a popálenin. Může významně zlepšit a někdy i zcela vyléčit kontaktní a alergické ekzémy (zejména v souběhu s vnitřním užíváním) i jiné poruchy regenerace kůže, prodlužuje schopnost pokožky snést bez poškození sluneční záření.

Doplňkový skvalen se nejčastěji získává extrakcí z jaterního tuku hlubinného žraloka druhu centrocephalus astromarginatus. Tento skvalen je v Austrálii, na Novém Zélandu a na Filipínách registrován jako lék v indikační skupině varia. V ČR má statut doplňku stravy.

Jen nepatrný podíl skvalenu na světovém trhu pochází z olivového oleje, protože jeho extrakce z oliv je ekonomicky neefektivní, což se odráží v jeho vysoké ceně.

Tabulka 1

Obsah skvalenu ve 100 g některých olejů

Olivový olej .................................... 0,8 g
Olej z rýžových otrub ...................... 1,3 g
Olej z pšeničných klíčků ................. 0,9 g
Olej ze lněných semen .................... 0,6 g
Olej z jater žraloků ................... 35 – 45 g

Tabulka 2

Základní větev látkové přeměny skvalenu v lidském těle (zjednodušené schéma)

laktony	kyselina mevalonová	skvalen	lanosterol	cholesterol	pregnenolon	dehydroepiandrosteron	androstenedion	androgeny
			skvalan					estrogeny
			kyslík